sobota 25. července 2015

Promoce 6.2.2014



Čtvrtek 6.2.2014 byl dnem mé promoce. Dnem, kdy jsem já a mí spolužáci udělali čáru za jednou životní etapou. Ačkoliv si mnozí myslí, že promoce po delší době od poslední státnice, jako jsem to měla já, již nemá to pravé kouzlo, můj pohled je odlišný. Ten den byl prostě kouzelný. Vidět po půl roce své spolužáky, přátele, kteří se rozutekli do všech koutů republiky i do světa, pohovořit s nimi o tom, jak se jim daří, kde pracují a jak se jim v práci líbí bylo velmi příjemné. Ta obrovská úleva a chtíč vypadnout ze školy, protože nás učení již velmi otravovalo, tam již prostě nebyly. Mísily se v nás spíše pocity štěstí s pocity smutku, že již nikdy neprožijeme ty pěkné chvilky se spolužáky ze skupiny, odpolední kávičky v Crosscafe, večerní posezení v The Pub-určitě už nevylepšíme náš rekord v počtu vypitých půllitrů , který ale pořád odolává ( the pub rekord ), už asi nezažijeme noční párty, které se protáhly až do brzkých ranních hodin jen kvůli tomu, že jsme čekali na první tramvaj,  nezažijeme ani společné plnění domácích úkolů nebo žabomyší války, nad kterými beztak jen po chvilce mávneme rukou. I to leštění zdí při čekání na vyučující nám bude chybět, protože to byly ty chvilky, kdy jsme se spolužáky více poznávali. Mně osobně budou chybět i šlofíky po O , brokolicová polévka z pytlíku, odpolední sledování seriálů a večerní snažení učit se společně s mojí milou spolubydlící, kterou jsem neustále vyrušovala otázkou- Jak to jde? -tuto otázku jsem byla schopna položit i 10x za hodinu. :-D A nakonec i ta zkoušková období měla svoje kouzla- měla jsem jasně daný režim učení, který jsem měla proložený pauzami na jídlo, na odreagování venku se psy, na povídání s rodiči a na sledování televize. I když to učení a předzkouškový stres nesmírně vyčerpával, stejně na něj budu v dobrém vzpomínat.
A jak vlastně vypadal můj promoční den?
To ráno jsme přijeli s rodiči do Prahy, dopravili se do Karolina, kde na mě padl neskutečný šrumec -obrovský dav lidí, sem tam někdo okolo mě prošel a mile mě pozdravil a já jen v transu odpovídala .Tímto se všem omlouvám , kterým se zdálo, že jsem jim ne zrovna se širokým úsměvem odpověděla na pozdrav, ale já byla tak prvních 15 minut úplně mimo. Netušila jsem, kam mám jít, kde se zout, že se mám jít někam podepsat a kdeže je ta místnost, kde se budeme připravovat na ceremoniál. Má obava, že v Karolinu bude v zimě krutá zima, se nenaplnila. Naopak, bylo tam velmi teplo možná až přetopeno- nebo jsem se prostě i tím stresem trochu více potila :-D. Následovalo shledání s přáteli, se kterými jsem prohodila pár slov a poté secvičování choreografie a slibu. Na hudbu jsme pak vkráčeli dovnitř, kde jsme se seřadili na nám určeném místě na onom koberci:-). Prvních 5 minut jsme všichni stáli nehybně v pozoru- napnuti jak pružiny- každý se bál udělat jakýkoliv i sebemenší pohyb. Po chvilce ale již bylo vidět, jak nehybný stoj vyčerpává a postupně jsme se začali uvolňovat. Během prvních minut jsem v sobě musela potlačovat slzy deroucí se do očí, které mi způsobil pohled na hrdé a dojaté rodiny a všechny ty mile usmívající se profesory a docenty, kteří stáli u našich krůčků za dosažením titulu. Ceremoniál mi přišel z mého pohledu krátký, i když tu půl hodinku jistě trval. Nejdelší část byla ta, kdy nám jednotlivě všem šli gratulovat a při té příležitosti se nás i ptali, kam půjdeme nebo kde pracujeme. To mi přišlo velmi milé, že se ještě o nás tak trochu zajímali.  Po skončení obřadu si děvčata zouvala a opět nazouvala střevíčky na vysokých podpatcích, na kterých tu půl hodinu vyloženě trpěla,abychom jsme se ještě nechali zvěčnit ve skupinkách profesionálním fotografem. Poté jsme zamířili ke svým rodinám a hledali jsme kusy volných zdí,čekali ve frontách u jiných fotogenických bodů, abychom jsme se v tento oslavný den nechali zvěčnit i v rodinném kruhu.
Proč jsem zvolila tyto šaty?
Jelikož ode dne mé poslední státnice do dne mé promoce jsem měla dostatek času na výběr šatů, nahromadila se mi doma kupa zatím nevyužitých kousků, které jsem postupně zavrhovala pro tuto událost. Nakonec jsem  šáhla po celkem obyčejných černých šatech, které mi přišly na tuto událost nejvhodnější. Nabyla jsem dojmu, že by nebylo vhodné se na tuto událost obléknout více výstředně, spíše jsem se chtěla obléknout tak trochu jemně elegantně. No a jak se mi to povedlo, se můžete podívat na následujících fotografiích. A protože fotek z promoce není nikdy dost, bude jich v tomto příspěvku plno :-)








Šaty jsem zakoupila na Václavském náměstí ve Van Graafu, boty u Bati, celek jsem doplnila náušnicemi, které jsem dostala od rodičů za dostudování, a náramkem Pandora od Pepy. Kabelku jsem pořídila ve slevách v Zaře :-).









Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za Váš komentář! :-)